Zrak je dominantním smyslem, kterým člověk přijímá drtivou většinu informačních podnětů z okolního světa. Jeho úplná nefunkčnost nebo značné omezení je provázeno ztrátou nebo velkým omezením mnoha základních schopností, které člověk ke svému životu potřebuje: orientace a pohyb v prostoru; každodenní činnosti péče o sebe, svou domácnost, své blízké; čtení, psaní, zpracování informací, komunikace; studium, koníčky a záliby, příprava a výkon zaměstnání. Kompenzační pomůcky hrají v životě lidí s těžkým postižením zraku velmi významnou roli a bez mnoha z nich se v dnešním světě lidé s těžkým postižením zraku neobejdou. Zejména díky rozvoji informačních a komunikačních technologií zaznamenává oblast kompenzačních pomůcek bouřlivý rozvoj.
Napsat publikaci o kompenzačních pomůckách pro uživatele s postižením zraku je poměrně obtížné. Vývoj v oblasti kompenzačních pomůcek je nesmírně rychlý a než takovou publikaci dokončíme, vytiskneme a distribuujeme, mohou některé informace v ní být již zastaralé. Bylo tedy velmi důležité vytvořit koncepci publikace tak, abychom tomu co nejvíce zabránili. Proto jsme se rozhodli, že v publikaci popíšeme jednotlivé kategorie kompenzačních pomůcek pomocí základní charakteristiky a principů fungování a odkážeme více na stránky dodavatelů pomůcek, kde lze najít nejaktuálnější údaje.
Druhým důvodem, který nás k této koncepci přivedl, je praktický aspekt výběru kompenzačních pomůcek pro uživatele s postižením zraku: tím je potřebnost odzkoušet si kompenzační pomůcky před rozhodnutím o jejím pořízení. Neplatí to jen u pomůcek optických, ale i u dalších pomůcek, které nabízejí variantní výběr. Je nutné se seznámit s užitím pomůcky, pochopit, k čemu slouží, aby uživatel až po pořízení nezjistil, že ji vlastně nepotřebuje. Význam publikace tak spočívá v poskytnutí základních informací o charakteru a účelu použití pomůcky a v nabídce odkazů na další aktuální informace.
Neméně obtížným úkolem bylo samotné členění pomůcek. Dnes už nelze jednoduše rozdělit pomůcky pro lidi s postižením zraku na pomůcky pro nevidomé a pomůcky pro slabozraké, neboť členit zrakové postižení jen na slepotu a slabozrakost je velmi nepřesné a spousta pomůcek umožňuje kompenzaci zrakové nedostatečnosti více způsoby. Mezinárodní klasifikace zrakového postižení obsahuje definici pěti kategorií zrakového postižení (příloha č. 1).
Ani toto členění nepostihuje všechny symptomy zrakových vad, neboť mezinárodní klasifikace zrakového postižení se určuje pouze podle zrakové ostrosti a koncentrického zúžení zorného pole. Kvalitu vidění však ovlivňuje celá řada dalších symptomů, na které je potřebné při procesu výběru vhodných kompenzačních pomůcek pro konkrétního žadatele brát zřetel. Jedná se o kontrastní citlivost (světloplachost, šeroslepost), schopnost rozlišovat barvy (barvoslepost), vnímání hloubky, schopnost lokalizovat, fixovat předměty, sledovat je v pohybu apod. (příloha č. 2).
Definici kompenzační pomůcky pro těžce zrakově postižené lze formulovat takto:
Kompenzační pomůckou pro těžce zrakově postižené se rozumí nástroj, přístroj nebo zařízení, speciálně vyrobené nebo speciálně upravené tak, aby svými vlastnostmi a možnostmi použití alespoň částečně kompenzovalo nedostatečnost způsobenou těžkým zrakovým postižením.
Oblastmi, ve kterých se projevují negativní důsledky těžkého zrakového postižení, jsou prakticky všechny oblasti života člověka s postižením zraku.
Je možné je rámcově členit takto:
Všechna omezení způsobená zrakovou nedostatečností mají společného jmenovatele – neschopnost nebo omezená schopnost získat potřebnou informaci. Proto všechny kompenzační pomůcky pro uživatele s těžkým zrakovým postižením slouží ke zpřístupnění nebo poskytnutí informace.
Kompenzační pomůcky pro zrakově postižené jsou koncipovány tak, aby
Pomůcky pro zrakově postižené lze tedy členit na pomůcky optické, optoelektronické, pomůcky poskytující hmatový, hlasový, zvukový či akustický vjem. Podle konstrukce či konstrukčních prvků lze pomůcky členit na mechanické a elektronické. Podle způsobu použití rozlišujeme pomůcky samostatné nebo přídavné (neplní funkci bez jiného běžného či speciálního zařízení), přenosné a nepřenosné, lze sledovat také množství funkcí, ke kterým pomůcku lze použít (jednoúčelové, víceúčelové).
Kompenzační pomůcky samy o sobě však svému uživateli nebudou dobře sloužit, pokud se jejich uživatelé nenaučí v plné míře využívat všechny funkce, které pomůcky umožňují a nabízejí, a nepoznají účel, ke kterému byly sestaveny. Nedílnou a velmi důležitou součástí mnoha kompenzačních pomůcek je nejen seznámení, odzkoušení a případný nácvik práce s pomůckou, ale také osvojení si speciálních postupů, při kterých se pomůcky využívají. Tato činnost je hlavní náplní sociální rehabilitace, registrované sociální služby definované zákonem č. 108/2006 Sb.
Mezi speciální postupy sociální rehabilitace určitě patří kurzy prostorové orientace a samostatného pohybu nevidomých osob. Při této dovednosti zůstává stále nepřekonatelnou pomůckou bílá hůl. Při správném používání uživatele informuje o okolí, kde se nevidomý pohybuje a chrání jej před případnou kolizí s překážkou. Samotnou prostorovou orientaci mohou významně usnadnit a zjednodušit i další pomůcky: vysílač akustických či hlasových signálů, který aktivuje přijímač s příslušnou informací, další elektronické orientační pomůcky pomáhající při orientaci a založené na různých technologiích (např. GPS). Samostatnou kapitolou je vodicí pes, který usnadňuje, zrychluje a činí bezpečnějším samostatný pohyb nevidomé osoby. Zvládnutí samostatného pohybu a orientace v prostoru je jedním z nejzákladnějších předpokladů pro začlenění nevidomých do společnosti, do vzdělávacího a následně pracovního procesu.
Významnou součástí sociální rehabilitace je osvojování si práce s nejmodernějšími technologiemi, které odstraňují nebo zmírňují informační a komunikační deficit. Současně s rozvojem informačních a komunikačních technologií (ICT) dochází i k vývoji tzv. asistivních technologií, které práci s ICT uživatelům s těžkým postižením zraku umožňují. V případě těchto pomůcek na bázi ICT se jedná buď o speciálně konstruovaná zařízení, nebo o běžné přístroje vybavené příslušnou asistivní technologií. Tyto pomůcky výrazně rozšířily možnosti studia na středních a vysokých školách, komunikaci a přístup k informacím, zejména prostřednictvím internetu. Dnes již lidé se zrakovým postižením netrpí nedostatkem informací, ale mají problém jejich velké množství zpracovat v reálně únosném čase. Pro zapojení se do vzdělávacího a následně pak pracovního procesu je velmi důležité, kromě základní práce s těmito pomůckami na bázi výpočetní techniky, osvojit si dovednosti počítačové gramotnosti.
Je potřebné zmínit se i o významu Braillova písma v dnešní době. Braillovo písmo je soustava hmatem rozpoznatelných, do speciálního papíru vytlačovaných bodů, které představují jednotlivá písmena abecedy (příloha č. 3). Toto písmo se ujalo zejména díky možnosti rozpoznání kombinace písmene představující znak abecedy celým bříškem prstu (Pohled do dějin slepeckého písma, J. Smýkal). Hlasové syntézy, které se dnes do pomůcek převážně instalují, prošly výrazným vývojem. Tento vývoj od prvních pokusů, kdy na první poslech nebylo hlasovým výstupům příliš rozumět, až po dnešní od lidského hlasu skoro nerozeznatelné řečové syntézy mapuje pojednání „Malé nahlédnutí do historie hlasových syntéz“. Důsledkem nárůstu pomůcek s hlasovým výstupem je menší zájem o pomůcky využívající hmatové vnímání. Je to pochopitelné: poslouchat čtený text či vyslovovanou informaci je mnohem snadnější než číst hmatem. Pomůcky s hlasovým výstupem mají velký význam pro uživatele, pro které je Braillovo písmo nesnadné nebo nemožné používat. Například snížené hmatové cítění (diabetes), oslepnutí nebo výrazný pokles vidění v seniorském věku nedává již příliš nadějí obtížný způsob čtení si osvojit. Braillovo písmo má však nezastupitelnou roli: jedná se zejména o práci s textem po stránce jazykové (korektury textu). Hlasové výstupy se snaží napodobit mluvenou řeč a provádět korektury textu jen za pomoci hlasového výstupu je nepřehledné a zdlouhavé. U výuky cizích jazyků a zápisů matematických či chemických vzorců je Braillovo písmo prakticky nenahraditelné. Braillovo písmo má tedy velký význam zejména pro žáky a studující mládež s těžkým zrakovým postižením.
Hana Bubeníčková